(Gymplak, 19.01.2015, basne)
Nekdy mam pocit,
ze to co mne dusi,
jsem ja sam,
a uvnitr me duse,
skryva se bolest,
kterou tak citim,
ktere se bojim,
a me zkrousene srdce
boli a krici,
a krvaci,
smysl se ztrácí
z tohoto sveta,
ze ktereho zvracím,
a obraz mizí,
kdyz staré vzpomínky
ke mne se vrací
Vím, ze bych mel zapomenout;
a nemel se vracet;
a nemel se zase
ve své pameti ztracet,
mel bych jít dál,
mel bych prestat vzpomínat.
mel bych se zajimat
o to, co bude,
co ze mne zbyde
az se to stane
az tohle skonci,
a co se ma stat,
necht se tak stane;
nemyslet na bolest;
nemyslet na konec,
ktery se blizi;
nehledet zpátky,
jit stale vpred,
najit svuj smer,
ktery me dovede
tam,
kam bych chtel;
zit svojí iluzi;
verit ve svuj maly sen...
Zapomen na minulost,
která te tizi,
jdi vstric budoucnosti,
která k nám mírí..