Jednou se mne tázal tazatel
Sám v cizí zemi bez přátel
Nevím už zda jel, či byl pěší:
„Co je české, kdo jsou Češi?“

„Česká je zem a Čech, kdo po ní kráčí
Ač nemá důvod, stále se mračí
Trochu Kelt, Slovan, Germán, trochu žid
A umí přežívat, ač neumí žít.

České je pivo, kořalky
A jablonecké korálky
Veřejná, domácí a jiné morálky
A honění druhých do války

Český je vynález parní turbíny
A trapné postoje s ohranými hesly
Český je piktogram vagíny
Co opilci po latrínách kreslí

Česká zem má tváře výsostné
Poklady přírody i lidských umů div
Čech promíjí pády nectnostné
Leč úspěch – nikdy, nikomu, nikoliv.“