(Nespavec, 27.01.2015, basne)
Snad pro Tvé oči, Tvá ňadra, Tvůj klín
Tady a teď mé pokorné já klečí,
pro Tvou vůni, Tvou krásu, Tvé oči, pro něž snad celý svět se točí.
Dovol mi prosím, ať dotknout se smím Tvého posvátného těla,
stáhnout Ti kalhotky a udělat to, co tajně i Ty bys chtěla.
Dovol mi odhalit, dovol mi políbit Tvůj klín,
při vzpomínkách na něj mě obchází extáze stín.
Tak dovol mi, ať věnovat Ti mohu svou lásku,
milovat chci jen Tebe a ne nějakou neznámou krásku.
Chtěl bych Tě líbat, chtěl bych Tě hladit,
chtěl bych naše vášně ve společné tónině ladit.
Chtěl bych Tě žmoulat, chtěl bych Tě sát,
z Tvé náruče lásku jen brát.
Z Tvé mokré studánky chtěl bych jen pít,
po svém boku Tě non-stop na věčnost mít.
Vnímat stále Tvůj zrychlený dech, Tvou vlhkou kůži,
otvírat Tě, jak nejexotičtější růži.
Cítit Tvůj parfém, Tvé vůně,
pomalu, pomalu rozplývat se a mizet v Tvém lůně.
A v tomto posvátném chrámu božím,
jistě pro Tebe spoustu lásky plných veršů složím.
Tak prosím, zastav ten ukrutný čas,
ať miluje se pořád, stále, zas a zas.
Tak prosím, zastav ten ukrutný čas,
ať jedno tělo, jedna duše je z nás.
A jak hvězdy a bůh jsou nad námi,
my staneme se divokými šelmami.