(Miro Sparkus, 19.02.2015, basne)
Klubko pavučin
Pavučina cest našich životů,
spletena v nepřehledné klubko.
A má duše jest,
ztracena tam někde v dáli,
hluboko.
Každým dalším rokem,
je stále níže a níže.
Rady a naděje,
nedostává se nikde,
dokonce ani z knížek.
Jako poslední poupě
na uschlé louce.
Jako zraněný voják
v nepřátelském poli,
nemohouce.