Balada o věčném studentovi

(Tomikk, 21.02.2015, basne)

Nechte mého bratra v klidu spát,
což nevíte, kdo je David?
Prostředky po mně chcete znát,
svou mysl zase znavit,
báseň kouzla bych měl zbavit.
Poslouchám Vás nevěříce!
Je jen jeden student David,
a ten mluví za tisíce.

Básníkův cíl na papír dát?
Lžíci, jenž krásu ujídá.
Že není se čeho bát?
Snad přesvědčí vás má bída,
o níž se v díle povídá.
Ta která mi hřeje líce.
Já znám věčného Davida,
a ten mluví za tisíce.

Za uměním já budu stát,
snad některým to sílu dá.
Chce se mi brečet, tak i smát,
básník básníka nevydá.
Leč zabíjí jej má třída,
zas jak strašná pijavice,
vysají bratra Davida.
Oni mluví za tisíce.

Poslání:

Ptáte se, co jsem to za Žida,
jenž vám o morálce káže?
Ptejte se Roberta Davida,
mě dohání kat a stráže…



Otevřete oči spící,
copak tím chtěl básník říci?

www.liter.cz