(Vyvrženec, 26.02.2015, basne)
Chtěl bych vanu napustit horkou vodou
ponořit se a žiletku vzít
navždy všem okolo utajit
že stal jsem se otrokem, stal jsem se sebou
Nemohu však proto čemu věřím
že úsměvy nosím na tváře
a bořím falešné oltáře
a tak se s trápením svěřím
Ač já jsem neřízl srdce mé krvácí
v bolesti palčivé
i když je nevinné
že city nikdo neoplácí
Není to tak že nikdo tu není
že nikdo radost mi nenosí
však jen jediná se teď honosí
že mé srdce bije jen pro ni
Krvácím! Mé srdce se chce zhojit, že umírá
chce zkamenět raději
jen v tom má teď naději
já však pokaždé když poleví ránu zas otvírám
Krutý jsem k němu, že ono kruté je ke mně
dalo mi naději snad planou
dokud však mám ji ... nepatrnou
budu následovat ji do pekel slepě
Přísahal jsem a přísahám znova
jen v člověka věřím
s člověkem se měřím
pro bolest mou já nevěřím v Boha
A tak přísahám člověku ve kterého věřím
dávám mu slovo své
že nevzdám se té naděje
dokud se srdce bránit chce já nikdy nepolevím
A proto já blázen smrtelně krvácím
srdce mé miluje
a hlava s ním bojuje
že miluji ji, srdce před hlavou bráním
Ona však není důvodem mé smrtelné rány
ona je důvodem jiným
ona je důvodem jediným
že mé srdce chce žít, že neponořím se do horké vany