(aravara, 21.06.2015, basne)
*
v podzimním večeru
se oheň znovu rozhořel
hry plamenů přes víno
jsou jak pantomima
čarodějky na sabatu
sestry
mám jich plné oči
zapomněl jsem i pít
a v sobě cítím oheň
o němž jsem si myslil
že je dávno popelem
mé mládí má starou tvář
leč oči plné světla
vedle nové síly zaniká měsíc
i polární záře,
zkamenělý vodopád
vůně, tóny kytar...
barvy se mi roztočily před očima
v dokonale bílé kolo
když jsem znovu otevřel oči
netušil jsem -
byl to spánek
mdloba
či?