(Nikita44, 07.08.2015, basne)
Mnohochuť mlhavých rán
s okapy plnými
napršených slov
o konci všeho
....s vodopádem lítosti
za zvuku varhanů
zapomenutého kostela
a s nesmrtelnou růží
ukrytou za roklí tajemství
.....s pokornou chvílí toužení
kdy úzkosti spí
v temné modři nebe
a nás nic nebolí
...kdy čas se leká
výkřiků zoufání
bosých a vlhkých
kroků bloudění
a našich hříchů
na které připíjíme
naprasklým pohárem
s trnkovým vínem
tisíce chutí trpkosti...
...v naprostém tichu
smíření sám se sebou
pod ohořelým svícnem
z torza Anděla
******