(Víla, 10.08.2015, basne)
Ztratili jsme se (v) sobě
mezi ostrými čepelemi hor
v bludišti
bolestně symetrických prašných cest
Hledám cíl bez ustání
a cesty se do sebe zavíjejí
v jemných křečích
Nevidíš?
Jsme shluky buněk
od úsvitů
až do úplňkových nocí
propojeni sítí
nebeských drah
Pak nad ránem
až padne rosa
vzdušnými koráby
zas slétáme do údolí