zas sedím potmě u kostela
(vrbák, 06.09.2015, basne)
zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam
v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk
kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním