(střelkyně1, 15.09.2015, basne)
*
udušené vzlyky citů
schovám v prázdném náručí
do stěny nářků zabiju hřeby
samotu slzy ronící
kohoutí kokrhání
to krutý probuzení
nad ránem
je jak bodnutí trnem
co v srdci jizvu rozpáře
utržená růže ve váze uvadá
která k tobě dneska voní
když slunce zapadá
*