(Oxík, 19.09.2015, basne)
I dnes nám rohy znějí z dávných věků,
a pějí přběhy o skutcích bájných reků.
Kterak celého světa širé brázdily vody
do jednoho všechny Heimdallovy rody!
Dál znějí písně slávy, lesku, žalu, beznaděje,
jak krásný Miklagard se v ohních válek chvěje;
dál znějí slova ve vsích, věžích hradů,
kterak došlo k pádu Cařihradu.
Jsme smečka vlků, nejsme stádo mul
pro nás není města jménem Istanbul!
Nechť srdce nesvírá již dále bol;
zpět dobudeme zlatou Konstantinopol!