(Zasněný básník, 28.09.2015, basne)
Dnes už hodně padá listí,
a přestože nevíme, zdali se milujeme
nebo jen splácíme staré daně,
léčíme si nezhojené rány
a padáme do pavučin ještě hlouběji.
Listí pokorně se snáší - i když tiše,
tiše na tvou jemnoplavou hlavu.
Připravil jsem dříví na zimu
abych zatopil ve tvé duši.
Já vím, že není vyhaslá...
Utíkám k tobě do klidných dálek,
které jsem ještě nikdy nepoznal;
proč do nich padám až příliš zběsile,
když na tebe nechci spěchat
a nechci zpřetrhat tvé spaní?
Dnes už příliš padá listí,
a přestože vím, že tě miluji,
splácím ti staré daně
a zdánlivě nezhojené rány.
Milovat jsem tě měl už dávno.