(GiovaniDaVinci, 07.10.2015, basne)
V představách z oddychujících oblázků
v mělčinách zlákaných pohledů
skrývám se, řasami upřený
o zpěněné sklo
jímž protéká
tvůj stín.
Jak vltavín v zbahněném korytu
uhlazován nánosy v rozvíření
vyhlížím každý krůček
blíže k osmělení.
Společnému
osmělení.
A ty se po kapkách pokládáš na mou hladinu
vznešeně, stále však opatrně
necháváš proudy
vzývávat
naše tělo.