(Oxík, 04.12.2015, basne)
Tichá vichřice
bezhlesně trhá
zakrvácené praporce
ležící v bahně
Dříve i v bezvětří vlály
v čele zlatavých pluků
Které pochodovaly
neslyšným krokem
zmrzlou
hořící krajinou
Dupali
Dupali po květech
Které zůstaly nezlomeny
a stále
bíle kvetou
růže a lilie
v zahradě
Která umrzla v záplavě
žhnoucí lávy
Tak k nám přišlo peklo
A my jsme hluší
A když neslyšíme
Jsme i slepí