(free.poet, 31.01.2016, basne)
V bezpečí ticha
zvuky mě nezraní;
budík, co tiká,
stěží si vyzvání.
Bez hlásku vzlyká
dítě před svítáním,
hladem se smýká.
Neslyším.
Neslyším nářky,
hovím si v pomlkách
dál bez přetvářky.
Nemluvím, nemám strach.
V bezpečí.
V bezpečí ticha
najednou bez tíže
konečně dýchám.
Zhluboka. Nevím, že
je to jen pýcha -
nevnímat, neslyšet.
Dusím se, sípám.
Bezhlučně nejspíše.