(Branwen1, 08.02.2007, basne)
Neříkej nic...slyšíš? ..Už se klube
něžné malé pískle v Tobě schoulené
Až zaťuká zevnitř svým vaječným zubem
pak Ti srdce praskne ...není-li z kamene
Vypadá sic divně - nevzhledné a holé
a má oči slepé, pevně srostlá víčka
Až prohlédnou jednou .. bude to asi bolet
Ale do té doby musíme ho hýčkat
zahřívat svým dechem a současně věřit
nejhezčímu ze všech tichých zázraků
Až jednou naroste mu perleťové peří
potom s námi vzlétne vzhůru do mraků
Neříkej nic... snad nedýchej ani
dokud nebudeš cítit , že skořápka praská
dokud nevklouzne Ti do hnízdečka z dlaní
to něžné malé pískle - čerstvě vylíhnutá láska...