(Hanuš, 09.02.2016, basne)
Pokaždé, když tma šátkem zdobí moje oči
a já tu ležím sám a bez pomoci
tak sním, že jsem motýlem
Mávnutí křídel a život změním na věčný sen
ve kterém já neslyšně projdu po těle tvém
kurz letu je tam, kde máš tělový krém
a pár dlouhých vteřin spadne níž na naši zem
Nastav dlaně své
ať věčnost z nich se může stát
tep světa má svůj pomíjivý řád
chvíli zůstanu, ať vidím tvé ruce na piáno hrát
tvé bílé prsty a po páteři mi běží mráz
V krbu rej plamenů šlehá víc
ty, já a rytmy horkokrevných tanečnic
ty, já a pak už vůbec nic
Pokaždé, když tma šátkem zdobí moje oči
sním, co všechno ti řeknu tam za svitu loučí
že ty jediná máš ten dar
Číst mezi řádky mých skrytých světů
a spojit vše se slávou kabaretů
že napojená jsi na sílu letních mraků
co v bouři padají do děr a do okapů
Pod nimi já budu bosý stát
a vnímat, že život bláznů má svůj řád
život bláznů má svůj pomijivý řád
(Hanuš Šparlinek, 9.2.2016)