(Jan Alexej Ležáky, 08.02.2007, basne)
Kosmos
agrese hvězd
ukřižovaná náruč světla.
Zlost
z toho unikla
na zavolanou nikam nedojde se.
Ozvěnou
po kapsách želvích
Achilles onanuje donekonečna.
Do oka
a černé díry v něm
nadbíhá jen zář ze Supernovy.
Za maminku za tatínka
nenávratně vodík mění se v Hélium
až zamrzí i zpod víka plynové komory.
Neví
že miluje
jinak by tu se mnou byl?