(Vyvrženec, 18.02.2016, basne)
Někdy když se probudím
pocit mám zvláštní
do nosu mě praští
a na moment prostě nevidím
Světla je dost nic mi nehalí zrak
vidím svět před sebou
oči si ho přeberou
a nemají ani zdání jak
Koukám se okolo snažím se tiše
snažím se uvidět
všem musím závidět
že než vidím jsem slepý spíše
Pak oči nechám chvíli odpočinout
zavřu je a slepý jsem
a náhle jako vzdáleným odrazem
vidím vše co skryto bylo slunce vinou
A tak už vím, že stín vrhá vše
vše co světlu brání jít dál
já se dlouho přiznat bál
že i světlo svým stínem mi lže