(Honza W., 18.02.2016, basne)
Už nikdy to nebude stejný
nikdy už ve tvém objetí
nikdy už nebudu tak sám
Ten smutek, který ukrývám
ta touha, k níž jsem připoután
ženou mě do prázdnoty osamění.
Odsouzen k polednímu střízlivění
stávám se otrokem v tvém zajetí
V krajině krásnobolných sebeklamů
budu si přát, co nikdy nedostanu
Napíšu básně, kterým nerozumím
napíšu o pocitech, které nejdou popsat slovy
a ty to možná pochopíš.
Víš přece dopředu, co řeknu
víš přece vždycky, na co myslím
poznáš, co udělám, co odpovím.