(boneslash, 01.03.2016, basne)
Dvě věci mě štvou
stále čím dál víc.
na Facebooku jsou
ty lajky bez hranic.
Proto mě to dráždí,
když tam surfuju.
Lajkování mě mámí,
já už tam nebudu.
Někdy se mně zželí
a stejně tam musím.
Fejs je poklad cenný
taky ten lajk zkusím.
Bylo to jen párkrát,
nebylo to ale vončo.
sbohem tomu dávám
a oblíkám si pončo.
Pak natrefím na holku,
jak mi pořád píše lajky.
Končím s tím bez okolků,
koupím si radši Nike.
Doufám, že snad začne
psát nějaké básně.
Pusa jí úžasem splaskne,
že umí psát krásně.
To pak bude psáti
jako divá Bára,
puberta s ní mlátí,
není to však Sára.
Tak už napiš báseň
a nelajkuj mi stále.
Bude to pro tebe lázeň,
budeš tu zkrátka válet.