(Oxík, 06.03.2016, basne)
Rozťata staletými spory,
tvé oči plakaly,
když na údolí, hory
plavé tvé kadeře padaly.
Lásko, tvé oči naplněny
směsicí strachu, hněvu, žalu,
když krvácely děti, ženy
po ranách mečů, samopalů;
Vždy, když vlk na Lunu zavyje,
vzpomenu tebe, má matko Slavie;
krev tvá v nás koluje,
pokud naše srdce bije,
jsi tím, co nás spojuje,
má milá matko Germánie!