(Žiťa, 08.02.2007, basne)
Sláva samotě, žalu, depresím,
jediným přátelům mým,
v hrobu se mnou rozpadlým
jako v přílivu sochy z písku.
Sláva depresím, samotě, žalu,
jenž pálí v ohnivém žáru,
s výsměchem lidskému zmaru
jako vysmívá se podzim lístkům.
Sláva žalu, depresím, samotě,
s nimiž jsem ukřižován na plotě,
obepínajícím mou duši v ochotě
jako ghetto, jako malou vísku.