(Richard LaFontaine, 09.02.2007, basne)
Jeden pád, jeden skok,
za den nebo rok,
bez křídel let
na onen svět.
Chladnokrevně dolů skočit,
v asfaltu své tělo smočit,
rozmetaný na kousky dole,
v rozsahu jak jedno pole.
Do srdce si kudlu vrazit,
v křečích na zemi plazit,
bez šance an návrat zpátky,
na návrat zadními vrátky.
Konec všeho - strastí, smíchu,
odhodit tu hnusnou píchu,
které maj všichni plný ústa,
však bez činů slova pustá.