(Comoosa, 30.07.2004, basne)
Lidi si myslí jaká je krása,
když žiješ a všechno jen proč,
nevidíš jak život ti zhasá,
doměnky, naděje třeba i skoč.
Přeci se neupneš, nemáš tu naději,
naplno to je sen všeho co máš,
třeba si uvědom, lidi tě nechtěji,
možná se třeba v něčem vyznáš.
Raši se usaď, nebudeš nic,
v hlavě si klusat myšlenky mít,
třeba že někdy to bude hyc,
přeci jen musíš životem jít.