(Jeněcovevzduchukrásného, 03.05.2016, basne)
Žena zralá, na nuda pláž si vyšla,
však náhle se jí zmocnil stud, nemohla zde být.
A tak lehla sobě v keřík blízký, skryla všechny vnady,
věděla si rady.
Na nuda pláži leží v křoví bobr?, toď otááázka,
diví se filozof Procházka,
v křovííí?, kdo vííí.
Filozof,
jak Bůh ho Stvořil, stojí nahý, a hledí na osrstnění v keři, a tušííí,
že zde není cosi óóókááá,
však stále s údivem na trojůhelník kouká.
Sic zdravý selský rozum také má,
avšak pohrává si více se svými myšlenkami,
jeho duše začíná být stísněná,
co?, co? co tak přitažlivý trojůhelník v keři znamená?
A teď se cosi pohnulo, obličej se náhle před ním zjevil,
ááá, já hlupááák!, toť kunda, to jsem ale debil.
Debil filozof, to zní lépe, a tak se jí představil a lehl si hned vedle.
Leželi nazí, jak je pán Bůh stvořil, a nad nimi kvítek z keře se chvěl,
Ha!, náhle postavil se, jak napovel.
A kdopak se to postavil?, žádný filozof, žádný debil,
byl to penis, krááásnýýý, ani ryba ani rak,
je to tak,
a pak se Země zachvěla.