(Mácha, 09.05.2016, basne)
Kapky vosku stékají
po ladných křivkách
bílé svíce.
Její světlo
zařízlo se do tmy
a roztančilo stíny
v divokém tanci na stěnách.
Můra umírá
s upálenými křídly.
A ty jsi tady,
cítím jak mě objímáš.
Neopustila jsi mě!
"Ne jsem přeci navždy tvá."
Samota.