(el sereno, 27.05.2016, basne)
Kopačky podobné jsou botám,
už po pár slovech jak se motám!
Zakopávám, padám na nos skosen,
drcen ranou, cos mi dala košem.
Jako ve snách vzhlížím opět k nebi,
jistě musím vypadat jak debil.
Rozesmívá tě snad, že jsem věrný?
Musí to být obraz přenádherný!
Nečekáš a rychle mizíš v dálce.
Necháváš mě chladně vykrvácet.
Vstávám, neboť to se dneska nosí!
Jako mrzák, který o smrt prosí.
Potopen v hrůze jdu, divit se nestačím,
doma si dlaněmi oči snad zatlačím.
Jak si mám poradit s takovým nezvykem,
navíc tak umazán, škrtnut tvým zmizíkem?
Z minut hodiny mám a roky ze dnů,
kdybys mi volala ty, tak to zvednu!
Mlčení vrhá mě do divných vesmírů,
hned ráno zajdu si se srdcem na chíru.