(Xanett, 08.06.2016, basne)
každé ráno chodím kolem dveří,
na kterých visí klec.
život je krásný,
když máš někoho k sobě.
Svého společníka,
na kterého se můžeš spolehnout.
Za zavřenými dvířky
si zpívají dvě andulky.
Tvůj přítel tě vždy podrží,
když se cítíš nejhůř
a odpustíš mu,
když udělá chybu.
Každé ráno chodím kolem těch dveří,
na kteryh visí klec
s andulkami za zavřenými dvířky.
Život je jako písnička,
která se zasekla.
Pořád hraje dokola ta samá
a pak najednou přestane.
Každé ráno chodím kolem těch dveří,
na kterých visí klec se zavřenými dvířky
a jednou zpívající andulkou.
I ten nejlepší přítel
jednou odejde
a ty s tím nic neuděláš.
Každé ráno chodím kolem těch dveří,
na kterých je klec s otevřenými dvířky.
Nic netrvá věčně
ani život ne.
I ty jednou odejdeš
a někoho tu necháš.
Už nechodím kolem těch dveří,
na kterých už není prázdná klec