(Tom Dvořák, 08.06.2016, basne)
Díváš se? Kvetou konvalinky
poprvé za celé století.
Obtáhnem tužkou černé linky,
aby tu po nás zbyly zmínky
alespoň v úvodu závěti.
Oku, co věkem neosleplo,
bývá prý před spaním do breku.
V kolenou zlomíš každé stéblo
a ve srubu je prý stejně teplo,
ať jsi v něm nahý, či v obleku.
Pod kůrou rostou letokruhy
- příroda píše si deníček.
Vždycky jsme byli dobrodruhy.
Příběh se končí a ten druhý
čeká až my dva ho napíšem.