(Akrij8, 08.06.2016, basne)
Skořicové ticho procitá,
ptáš se po polárce, utopená do skla
hořko-sladko-kyselá po ranách
a přeci stále chutnáš po plástvích,
tisící prvý rok bez Krista,
papilou nitra jsi obtiskla
očima jinovatku v tmách,
ve dveřích tisící prvý hřích.
Prosněžná žena netečná,
tváře sis zbarvila deštěm pro duhu,
beztak je barvoslepá ve tmě
našlapuj po špičkách,
zrcadlo podstatu nepozná,
život je baletkou v popruhu,
nikdo se netočí věčně
v jediných tanečních střevíčkách.