(RešHeNúnHe, 10.02.2007, basne)
Líbí se mi zahrada,
nazývám ji: "Duše tvá.".
V ní květ žádný neuvadá,
v ní nikdy není tma.
Prostorná ta zahrada,
co úkrytem je duši mé.
Sama pozvala jsi mne ráda,
na setkání o svobodné.
Rozprávíme o svobodě,
že je to vlastně partnerství.
"Ten, kdo nedůvěřuje vodě,
se jistě také utopí."
Teď už vím má milá,
že po mé fyzikální smrti.
Věčným domovem zahrada skvělá,
v níž se má duše rozletí.