(E.deN, 28.06.2016, basne)
Skvrny bílé radosti
vsakují se do břišních stěn
když přebíjíme staré rány
krev v nich je ještě čerstvá
mrzačíme svá těla
jako nástroje nekonečné pomsty
sobě samým
těm, co ublížili
jako čarodějnice před popravou
své ďábly si v sobě neseme
až do posledních chvil