(aravara, 21.08.2016, basne)
*
Noc jak saze, úsvit o sobě neví a měsíc nevidět...
Stejně v úvozu ticha do mělkého údolí lesa ani na krok
jen černý talár c-dur s perforací molů,
střídá Polárku a Jižní kříž ve vedení těch, co bloudí
přísvitem projasňujícím cesty odevšud kamkoli....
Jsem osamělý grón, procházející mezi strážemi,
budím spící, v černém plášti splývám s tmou
a dívám se na oblohu se všema očima sledujícíma hvězdy,
s publikem ticha, dívajícím se do každého stínu, za každý kmen
zda právě za ním to tajemství veliké viděti není
.
Vy poustevníci vesmíru starší, než pohledy k vám
co vše jste uviděli, co všecko tajíte hluboko v sobě
vy cestovatelé nehnutí, co osudy předvídáte
někdy spravedlivé - vždycky zasloužené
a nikdy dost bílé a zlaté těm, co je nesou...?
Učenci všech nekonečen, věčností, tajemství...
kolikeré národy jste viděli vznikat a zanikat?
Jiskřičky v tušovém nekonečnu, mnoho-li věků za sebou
a kolik před sebou máte, než nám zazpíváte
hlasem všech zvonů vesmíru poslední zvonění?