(Květka Š., 04.11.2016, basne)
~---~
Někdy jsem
jako tělo bez duše
anebo cukr bez sladkosti
jindy jak pohled krásné Venuše
pak myšlenky bez radosti
tak někdy já si zdám se
chvíli líp a zase hůř mám se,
potom se vyjasní v mé hlavě
životem dá se jíti hravě
pár minut..hodin...dnů.
To ale nestačí
za chvíli zase mé oči
trochu pláčí.
Proč? Nikdy to nepochopím
někdy se i životem topím
záchranný pás mi prosím hoď
třeba ty,kdo mi pomůžeš na tu loď
co si životem jen tak proplouvá
většinou kupředu
a skoro nikdy necouvá.
Potom mi pošleš po vánku
vůni levandule,heřmánku
a jednu,dvě,tři lžíce
vůně skořice.
A já k pousmání
mám možná ježka v dlani.
*****