(Akrij8, 29.11.2016, basne)
Opustil jsem Tvou cizí vlastní tvář,
masky jsou pro lháře, co neunesli víru,
pro mosty spálené vystavěl jsem vor,
v plachtoví vítr vál a pocítil jsem tíhu,
devět let odvál jsem a trhal kalendář,
dal srdce vodě na loďku z papíru,
láska když umírá, tak přemění se v mor
pro vinné stopy zítřku na prahu
Mám jen pár slov a otrhaná záda,
zodpovědnost je maják v kruhu vod,
dnes dlaní mou Ti bárka z dálek mává
pro ztracenost, k níž příjde prosit host,
nevím ani, zda měla jsi mě ráda,
ta syrovost s níž psalas mi svůj kód,
těžké je žít, když pouze jeden dává
a zuby tnou na úbělavou kost.
Neříkám nic, jen slova do větru,
(zlo)činy své jsem stočil v roletách,
už nejsem host své vlastní domoviny,
své slzy suším slunci na řasách,
pouštím se naznak s vírou do vírů,
jen svoje kroky nechám v parketách
byly jsme již, jen dva lichoběžné stíny,
ztracené bárky v mrtvých hlubinách
o(d)pouštěné lásky