(Frr, 03.12.2016, basne)
myriády vesmírů kroužej
v našich světech
a někdy dělaj neplechu
jako když vrabčáci na okenní římse
cupitaj zmateně po plechu
litry spolikanejch hořkejch slin
nás tížej v žaludku
v duši rejou chtíče slepejch krtků
zahrady růží
co chtěli jsme kdysi darovat
celýmu světu
zplaněly darmo v nás
zbyly z nich jen trnový koruny
marně čechraj náš řídnoucí vlas
jen zarůstaj naše pěšinky ke světlu
rozpoutejme proto čarodejnic kvas
polibme jim sálající uhrančivou řiť
i pas
pak vyleťme s nimi
ze svý starý strupatý kůže
na jejich bájnym pometlu...