(MiMiKa, 09.12.2016, basne)
pomíjivost každičké sekundy
míjí slepé ulice strachu
každé chvíle co nám do cesty vkročí
smutek
jež v slze odchází
zbavuji se hmotně svých úzkostí a můr
svých soudců
svého milého
svého srdce rvoucího křiku
jež do tmy zvučně práším
tma obklopuje mé tělo
světelné paprsky dne snaží se protknout mou černou mlhovinu vesmíru
skrze světlo vydržet víc slzivých údolí
vytvořit vytrysknout
v pramen
v říčku
v řeku
v moře
v oceáno bytí vybytí tohoto rozbouřeného vlno bytí
vír víří prázdnotou rozbouřené vodní hladiny
jež vítr načal do plániny snového vesmírného sevření
těla
těla
těla
letěla
nad
nadpozemskou rychlostí vzduchem plápolaly
těla
těla
těla
proletěla nad vírem snových říší vklouzla
do ní vnikla
do ní
těla
bledá
těla
šedá prokazatelně dovedla má slova vniveč se obrátila
zvrátila každičkou chvíli do nežádoucího blití
do pomíjivosti každičké sekundy...
-------------------------------------------------
slza stékajíc na mých lících jako kámen
tvrdě dopadá na zem
na života dárnou zem
zeminu
planinu
mohutnou vábí mé slova
svádí mě má slova protkaná pravou
dravou
pravdou jdou si dáli
v dáli ocitá se prodaná vana
sevřená v rozbředlé koblině
skoblině
ocitá se na dvoře
dvorně se dvoří své múze
múze v Brně vřícně milostné hrátky tvoříc
čtverec
šestistran
šestihran
je
NE