(Petra Beznoh, 13.12.2016, basne)
Svět se zbláznil a koza zůstala celá
tak jak sis to malovala, jaks to vždycky chtěla
se džbánem pro víno a ráno noci upiješ
budeš s vlky výt tenhle nečas přežiješ
Já se nažral a ty nikam nedoskáčeš
ucho se utrhlo a už jen tiše pláčeš
do čela ti padá Medardova kápě
cestujeme prstem každej po svý mapě
Mezi tvými trny kde mám hledat růže
sám nahý a v dešti slovo dělá muže
sem let neštěstí z rozsypaný soli
lásky si zas ustlala na minovym poli
Budem se milovat dnes o hodinu více
přiběhneš hladová jak liška do vinice
nesmělá otázka máš mě ještě ráda?
Kdo jinému jámu kopá, sám do hrobu padá