(Danger, 05.01.2017, basne)
Uprostřed nádraží s řetězy
stojí v pozoru
v přítmí
bez lesku
snad ve stezku...
zdání klame
pro radost
nechá tony znít
lidem co mají chuť hrát
dát se na obdiv...
dítě s prstíky
skotačí po klapkách
nadšením splývají
oba dva
hra neohraničenosti...
stařenka se přibelhá
sedne si
nechá ruce znít
tupé zuby pohladí
mládí uvnitř ožije...
duše se proletí
bez předsudků
v doprovodu velikánů hudby
rezonuje celý sál
dál a dál tony plují...
lidé se zastaví
jsou unášeni
na vlně pocitů
někdy v úžasu
jasu co každý vkládá ...
bez not a třpytu
usíná a ožívá
polosvlečený
klavír s příběhem
výjimečný ve své jedinečnosti!