(margaretm, 25.02.2017, basne)
na nádraží kdosi hraje na klavír
a ten vedle něj musí být neuvěřitelně šťastný
trvá to minutu nebo dvě
pak přestane hrát
a nám ostatním to může být fuk
ale pro ty dva skončil okamžik
okamžik, který trval tisíce let
musí se zvednout a jít
a klavírista chytne za ruku jinou
ale měli ten okamžik
kde byli jen oni dva a klavír
ten už mi nikdo nevezme
protože nikdy nezapomenu na to, jak se zastavil čas.