(Liduška, 09.03.2017, basne)
Do pevných skal
tmavých zdech
pískovou cestou
po schodech...
V náruči větví
klacků bez listí
pták s jednou nohou
vzduch nečistí..
Nad moře
vzlétl prach.
Prokleta ta,
co nemá strach.
Ubližuje
pálí přec..
Smíchem si hladí
z kostí klec.
Vzbudil se
vítr
ve skalách
silný tak moc že
nemá strach
láme a klátí
trupy stěn..
Kterým kdosi život
záviděl...