(Hanuš, 11.03.2017, basne)
Pád
Podél holých stěn
Vstát
Stěží zvládnu jen
A tak se plazím
Dál řekou ostrých skel
Můžou za to tvoje rty
Tak nevinný i prokletý
Škoda, že jazyk dřevěný mám
Jestli křičím nebo mlčím
Stejně to nevnímám
Svírám prázdno
Hladím tě dlaní svou
Vrať se zpátky
Buď tou jedinou
Jedinou, kterou v sobě mám
tady i tam
ano, tam za branou
smyslových bran
Jenže tam můj běs
nejvyšší sílu skrývá
a černý les mi
cestu zpátky uzavírá
sám
Vidím tváře
Slyším hlasy
Které neznám
A také pole a zlaté klasy
Vidím tváře
Slyším hlasy
já chci zpátky
chci líbat tvoje krásný vlasy
A tak se plazím
plazím dál
a stopu táhlou zanechám
a tak se plazím
plazím dám
podél gauče
kde tak rád bych si tě celou vzal
Chtěl bych růst
a svou lásku ti všechnu dát
a zmírnit mráz ledových krust
a s tebou žít a spát
napořád
žít a spát
napořád
(Hanuš Šparlinek, 11.3.2017)