(jenmravenec, 31.03.2017, basne)
Jsi tak zvláštní...
To Tvé neznámo je tiché tak....
Svou hlubinou mne láká
Co projdu kolem Tebe,
jiným mne děláš
Něco v nitru mém
se k Tobě neodvratně naklání
(promiň Krásko, to ne já...
to Ono činí vyznání)
Jsi tak jemná...
Tak světlá...
Kdybys tak, svícínku bělavý
zářila skrze mne těšením svým,
svou radostí,
jak teď ženskosti,
tou tichatajnou
rozžhavíváš jiskry svého Volání
Tak jemná jsi...
A to mi bere klid
Já chtěl bych,
jak po muzeu září
po Tvé duši jít :
koukat se v bázni pod nohy i do nebe,
i nechat si svítit světlem Tvým,
tím, co hřeje, nezebe...
a poslouchat výklad, napořád...
Bylo by to možné?
Líp Tě znát?
***