(The Bell Jar Girl, 28.04.2017, basne)
Už zas se vzbouzím - jako každé ráno
(Usnout už napořád mi asi není přáno)
Je to taková ta ranní idyla,
O níž bych si přála, aby nebyla.
Pomalu vstávám a nemůžu se dočkat noci
Dnešek budu muset zvládnout bez pomoci
Tu příšeru v zrcadle jsem maskou zakryla,
Však přála bych si, aby tam nebyla.
Celý den snad spím a nemohu se probudit
Tu noční můru zvanou život zahnat, zapudit,
Prosila jsem, škemrala, také se modlila,
Abych to, co jsem, už nikdy nebyla.
Blíží se večer, zas jsem se zhrozila
Že je to další den, který jsem přežila,
Zase (a jako vždy) snad skončím opilá,
Abych sama se sebou už déle nebyla.
Stejně je mi hůř a hůř, v konečném výsledku
Hledám (a nacházím!) svou jedinou žiletku
Kterou jsem si pod kůži vyryla, že
Svět by byl lepší, kdybych v něm nebyla.