(Levandule, 16.02.2007, basne)
Sklovina nebe procedila
několik zvadlých paprsků slunce
na Tvoji tvář
Kolikrát jsem přísahala
do svého polštáře,
že Tě nebudu zatěžovat
svými smutky?
A stejně to znovu udělám
Nejsem o nic lepší
než prsty Tvých dnů,
kterými protékáš
vždy o něco
unavenější
smutnější
šedivější
A stejně to znovu udělám
Navzdory plaku
bezzubého zlatého úsměvu
Navzdory proděravělé duši
životního kolovrátku
Ti vždycky budu tvrdit
že ta šeď v mých očích
je jen stín pomněnek,
že slzy na Tvé tváři
jsou jen radost potu ze squashe
že…
nám
můj žlutý župan
nahradí
všechno dobro,
které jsme nepotkali
že…
prázdné kapsy vybraných splátek
nijak neovlivní kýčovitou maličkost
že…
Tě miluji