(Kubíno, 25.05.2017, basne)
Rozvlníš mé žilné proudy
silnice měnící se v dálnice
vzplane praskavý plamínek touhy
však necháváš ho skomírat v bažině
zadusíš mne jako svíci pod sklenicí
nemůžu dýchat, nemůžu hřát
vzduch kolem chladne
na temeni hlavy pociťuji tlak
stává se ze mě krásný jelen
když zdobí mě paroží posměšku
přichází nezvaný host
aby sečetl můj čas
čas prohřešku
Můj kat!
jsem tím přebytečným stéblem
černým klasem ve tvém poli
zvířátkem, které se omrzí
které mrtvé klesá na zem
Vztek ze mě gejzírem tříští!
ztrácím sílu a tiše zoufám
jak bezcitně hledíš a dovolíš
aby mé srdce spálil mráz
v postraní veškerého dění
sleduji této situace ráz
Již nahrazuje okoukaného nový páv!
https://www.youtube.com/watch?v=pUZeSYsU0Uk