(Ravena Lupus, 06.06.2017, basne)
Starý druid mi vyprávěl hodně zašlý příběh
Z dob, kdy mladý byl svět; než čas dal se v běh
V jedné ruce držel hůl, v druhé zvláštní býlí
Dlouhý vous ukrýval tvář, kterou mu v mládí poranili
Nad dýmem se nakláněl a jeho hlas naplnil sál
Od ohniště ke stolům, kde náčelník mu naslouchal
Vyprávěl příběh o zrodu, o počátku světů všech
O tíži všeho bytí, které nosí na bedrech
A jak vyprávěl, stárl; my všichni stáli kolem
Roucho ztrácelo svou zář, páral se mu všechen lem
S vědomím, že umírá, neměl ze Smrti již strach
Když pak předal moudrost svou, k zemi padl jenom prach