(Mt. Blanc, 24.06.2017, basne)
Tak sedím na děravým kameni
s posvátnou hrůzou našich vizí
a hledím
do větrem zkroucených stromů
a bájné Atlantidy mizí
smotané v kuličce haše
myšlenky jsou zrnka spraše
co se drolí a drolí na prach
zkapalněných jantarových smolí
v nichž se kuklí strach
soumrak si barví
koruny stromů doruda
jakoby s cinkotem harfy
stoupá vřava rudá
naslouchám tónům
přírodní operety